Rakovina

6. června 2013 v 21:39 | Anelly |  Příběhy

Příběh č.2 - Rakovina

(prosím pusťte si..psala jsem tento příběh při této písni..)
kap..kap..kap..Tohle slyšíte 24h denně pokud jste upoutání na lůžko..Vzpomínky Vám probíhají mezi očima.Slza skápne na Vaší tvář a Vy jen čekáte.Najednou se otevřou dveře - silný bolest,přesedání na vozíček,odjezd na chemoterapii.Cítíte jemnou husí kůží a potom Vás přikryjí dekou.A pak Vás zase zase opustí.Jste sami,zase a zase.Jako kdyby to všechno nemělo konec.Říkáte si proč zrovna JÁ?Proč Já ,nemůžu mít normální život jako ostatní.Ne,ne odpověděla sestřička.Tohle tvoje cesta,musíš bojovat!Jemně mě pohladila po vlasech a pak zase odvezla na pokoj.Dodala až Ti bude špatně víš co dělat.Nemusela ani odcházet.Záchod už byl připravený.Všechno.Žily byly černé jako samotné uhlí a mlj žaludek jako-by říkal -Co se s tebou děje?!Co to sakra!
Ticho..Ticho..A zase ležíte na lůžku a pomalu usínáte,už ani nepřemýšlíte co bude dál.Smrti jsem se nebála spíše jsem se bála co bude pak..A potom jenom černo..Prý jsem se probudila za týden,klinická smrt prý..Všechno mě bolelo,hlavně u srdce a na hlavě..Hlavě počkat,počkat..Moje vlasy!Moje vlasy!...

kap,kap,kap..Další den,další den,další den,další den..ZPRÁVA!
Ležela jsem na pokoji s novou pacientkou.Byla zhruba ve stejném věku JÁ.Rakovina u ní byla už byla pokročilejší.Přešla z Brna na motolu.Řekla ,že už asi nebude žít tady.Že půjde za pánem Bohem a za babičkou a tatínkem.Co se stalo ,zeptala jsem se?Rakovina tlustého střeva ,smutně prohodila..To je mi líto.Jakou máš?Taky střeva ale už nemám moc...odmlčela se..A ty?Já mám nádor na mozku.Aha a jak to vypadá.To nevím..:(
Za pár minut přišla sestřička ,že si prý musí popovídat s Nelčou..Tak se jmenovala..potom se za nimi zaklapli dveře.Já mezitím usla.

Večer ,když jsem se probudila už byla Nella zpátky a ležela na boku.Nelčo?Spíš?Ne.,slyšela jsem brekot.Co se stalo?..Potom se otočila na bok a podívala se na mě..Víš,..víš..Řekli mi..Řekli mi ,že mám 5 měsíců života..Začala brečet a tak jsem začala taky..Ta holka se mi začala libít..KU*VA!

Jednoho dne ,to už Nelča odjela domů prožít svoje poslední chvilky..Právě jsem byla 3h po chemoterapii.Přišla sestřička,''Já jsem Vás ale nevolala''..To nevadí,potřebujeme si promluvit.Usmála se na mě svími bílimy zuby..Máme pro Tebe skvělou zprávu.Pokud půjdeš na operaci mohl by jsme nnádor odoperovat..No,jasně!Co mám udělat..Nic,stačí aby tohle podepsali rodiče.Víš ,potřebuji jejich souhlas.Aha,tak jim zavolejte..Usmála se a odešla


Když jsme došli na ''to'' místo oslnila mě ty silně svítíci světla nahoře na stropě.Upřímně ,když jsem tam byla měla jsem husinu.Ale vlastně se něbylo čeho bát- Buď se povede a může mi to být jedno nebo dopadne dobře a Já budu žít dál..Potom jseim si lehla a pak mi dali ''ojebávač'' hih,hih :-)..Stačilo napočítat do 10 a už jstře spali jako špalek.Dál už si nic nepamatuju.

Nemocniční pokoj:Pomalu otevírám oči,oslní mě denní světlo..A..A..uvidím rodiče u mé postele.Už se probudila!Už se probudila!Mami..Mami?Už je po operaci?Ano,už je..Už si tady..už je to dobré..Silně mě objala a já zatím ''pobýrala'' posledních ,,pár,, hodin od operace.Byly nějaké komplikace,mami?Nebyly ,zlatíčko,nebyly..Nevím co to do mě v zu chvilku vjelo ale..Mami ,prosím Tě nech mě!Nejsem žádné děcko..Skoro odskočila..Ále prosím Tě ,nevíš co mluvíš.Jsi oblbnutá ještě z tich léků..Mlčela jsem..

Za měsíc jsem měla ''vyhráno'' ale věděla jsem ,že se může kdykoliv vrátit..První co jsem chtěla udělat se naposledy rozloušit s Nellou..Dojeli jsem do Hodonína k jejich domu (matka byla s nima v kontaktu)..Byla jsem tak šťasná ,že jsem jí viděla!Bylo to nejleší za 2 měsíce..Nello!Vykřikla jsem.Už měla málo sil takže jenom šla.Začala brečet a objala mě..Byla to ta..ta nejšťastnější chvilka a nejsmutnější chvilka kterou jsem kdy mohla..mohla začít!Nelle zbýval ještě 2 měsíce..Tak jsem si řekla ,že tu budu týden..Užili jsme si to a doufám ,že si to užila a nezapoměla na ty chvíle do..do úplného konce..Potom jsme odjeli domů a Já už jí nikdy ''neuviděla''..

Uběhlo od toho 1,5 půl..Začal asi o půl jedné telefon..Máma vzala sluchátko.Byla to matka Nelči...Pohřeb je za týden a zavěsila.Slyšela jsem to..Nemohla jsem tomu uvěřit..Nemohla.PANEBOŽE NE!NE!PROČ?!
Málem jsem se zhroutila..Byla to nejlepší co mě mohlo potkat..Prožívala úplně stejjné chvíle jako JÁ.,Proč Ona?! Proč takový skvělý člověk..Slzy se mi valily po tváři..Klečela jsem na zemi a dívala se na fotky které jsme spolu nafotili ''ten'' týden.Zmocnilo se mě ''cosi''..Začala jsem řvát na celé kolo a všechno jsem házelo po zemi..Bylo to něco strašného.Ten vztek,ten vztek.Viděla jsem jí snad všude.Pohřeb byl krásný ale musela jsem..Vzala jsem s sebou ''našeho'' plyšáka kterého jsme měli na pokoji..Přišli jsem k zesnulé Nelči..A dala jsem jí ho vedle polštářku..Dala jsem jí pusu na líčko..Vzala jí za ruku a poděkovala za vše.. - Děkuji Neluško,měj se dobře tam nahoře..Začala jsem plakat..Její matka mě vzala za ruku a řekla mi - Tam nahoře se na Tebe dívá..Citát který jsem před všemi přednesla :Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem

KONEC..

PS:Snad se Vám příběh líbil..Byla jsem to Já..cca.5 let zpátky..Vše nejlepší o zesnulých..Nelli..
Byla úžasná..


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 7. června 2013 v 17:56 | Reagovat

Nádherné, cítím v očích slzy, ale nechci je pustit ven. Tvá poslední věta- tohle je tvůj příběh, skutečný? Při operaci jsem si představila sebe, protože jsem ji zažila také.. ale neměla jsem nic tak  hrozného, jako nádor..:(

2 anelly-graphic anelly-graphic | Web | 7. června 2013 v 19:27 | Reagovat

[1]: ...Tohle byl můj příběh..

3 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 7. června 2013 v 19:54 | Reagovat

[2]: Tak to je hodně šťastný konec( pro tebe) nedokážu si to ani představit, tohle změní hodně člověku pohled celkově na život, té druhé dívky je mi hodně líto.

4 anelly-graphic anelly-graphic | Web | 8. června 2013 v 11:57 | Reagovat

[3]: Ano,ale byl to boj..Teď už se vlastně těším z kžadé maličkosti..:-)Musím říct ,že to nebylo pro mě moc lehké psát..Ale jsem ráda ,že se Vám můj příběh ''vyparávět'' :-)

5 suzy-ts3 suzy-ts3 | Web | 8. června 2013 v 16:11 | Reagovat

Mě si rozbrečela, jsem šťastná, že jsi se z toho dostala. Přeji ti ať se ti v životě už jen daří. Zasloužíš si to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama